Tenisové povrchy pro vnitřní a venkovní hřiště z produkce firmy DESSO DLW SPORT SYSTEMS

Obsah:
- Historie
- Travnaté hřiště
- Antukové hřiště
- Drahá voda
- Tvrdé povrchy
- Královské řešení
- Tenis.trávník zasypaný křem.pískem
- Tři funkce pískového zásypu
- Špatný směr vývoje
- Správný směr vývoje
- Krátký pohled do alchymistovy kuchyně
- Výrobní program Desso DLW
- Halový tenis
- Chování míče při odskoku
- Špičková kvalita

Historie

Odkud vlastně pochází název „tenis“? Před více než sto lety se přes kanál La Manche dostala na britské ostrovy francouzská míčová hra,při které se míč odpaloval na druhou stranu hřiště.V určité herní situaci Francouzi vykřikli: „tenez le nalle“,nebo-li „držet míč“.Avšak svérázná výslovnost Angličanů zkomolila „tenez“ na tenis.Angličané hru dopracovali,podle bavorského motta „zákon a řád“,ji opatřili pevnými pravidly a z Anglie pak tenis zahájil své vítězné tažení po všech kontinentech.Dnes se slovo „tenis“ používá prakticky ve všech jazycích světa – nikde se nepřekládá,takže podtrženo a sečteno: dnes všeobecně používané slovo tenis je výsledkem chybné výslovnosti francouzského „tenez“.

Travnaté hřiště.

Původně se tenis hrál pouze venku.Hra probíhala na prvním „sportovním povrchu“ světa,na rovném,čerstvě posekaném trávníku.Nebo jednoduše na venkovské louce.

Jak to bývá u všech vynálezů i zde probíhaly snahy o zlepšení vlastností tohoto přírodního povrchu.Podklad byl později opatřen drenáží,jednotlivými propustnými vrstvami k tomu vybraných materiálů,aby dešťová voda mohla průběžně odtékat a aby bylo možné hrát brzy i po vydatné bouřce,či dešti.Používaly se odolnější směsi trav,protože na nečetná travnatá hřiště chodilo čím dál,tím více lidí,aby si tenis zahráli.Zrodil se problém opotřebovanosti,jako důsledek vysoké herní intenzity.Trávník nesnese neustále se zvyšující herní zátěž – vyšlapává se na základních čarách a hráč se poznenáhlu ocitne na hlíně.Kdo by neznal hnědé pásy podél základní čáry,které se objeví obzvláště ve druhém týdnu wimbledonského turnaje? Nějaké řešení se muselo najít!

Antukové hřiště.

To byl okamžik zrodu v Evropě dosud nejčastěji používaných antukových hřišť.Antukové hřiště bylo vynalezeno v Německu,jistým panem Beckerem!Zdá se,že jméno „Becker“ je úzce spojeno s tenisem.Jeden „vynalezl“ antukové hřiště,druhý vyhrál Wimbledon a byl dlouhý čas na špičce světového tenisu. Podívejme se nyní na antuková hřiště podrobněji,neboť pokud se někdo zabývá tenisovými povrchy,pak by měl znát alespoň v hrubých rysech historii vývoje povrchů pro tenis.

Tedy – velmi stručně: střechy domů se pokrývají taškami z vypáleného jílu.Při výrobě se některé tašky čas od času rozlámou – například spadne paleta s čerstvě vypálenými taškami,které se rozbijí.V místech zlomu,tedy tam,kde tašky prasknou se objevuje velmi jemný červený prach,tak jemný jako mouka!Tato „cihlová mouka“ – antuka – by se dala dobře znovu použít!Centimetrová vrstva antuky,by byla ideálním podkladem pro stále oblíbenější hru tenisu.Aby antuka neprášila,jako suchý prach,musela by být udržována ve vlhkém stavu.Vynález kropeného antukového hřiště spatřil světlo světa!A protože střešní tašky jsou červené,jsou naše antuková hřiště rovněž červená.

Dešťová voda dobře odtéká – nadbytečná srážková voda je pohlcena drenáží i propustnými podkladními vrstvami pod antukou.Navíc na antuce lze k míči skvěle doklouznout.Mnohem lépe,než na travnatém hřišti.

Antukové hřiště má ale jednu výraznou nevýhodu,je velmi náročné na údržbu.Po každé hře je třeba kurt rohoží,nebo kartáčem uhladit a upravit.Antuka nesmí vyschnout – je třeba ji udržovat neustále ve vlhkém stavu – jenom tak získáváme „soudržnou“ hrací plochu,jejíž pevnost je postačující pro tenisový zápas.

Vlastností vody je,že se při teplotách pod bodem mrazu mění v led.Tento fyzikální zákon všichni oceňujeme,když si chladíme nápoj vhozením několika kostek ledu do sklenky.Ale voda mrzne i v antuce a zvětšuje svůj objem,až o 9%.Mráz tedy zvedne antukový povrch.Pokud se na takto zmrzlém antukovém kurtu hraje tenis,hrací plocha je hrou doslova rozorána do hloubky a zničena.Antukový kurt je tedy prakticky od listopadu do března uzavřen.

Drahá voda.

U antukového kurtu je soudržnost povrchu zajištěna vodou.V jižní Evropě,však prší zřídka a po celé dny svítí z azurově modré oblohy slunce.Ideální podnebí pro zmrzlé Středo- a Severoevropany.Co je ale dobré pro lidi dychtící po slunci,to antuce vůbec nesvědčí.Pokud nemá vyschnout a prášit,je třeba ji kropit každou půlhodinu.Od rekreačního hráče,či turisty nelze očekávat,že zaplatí 60 minut hry a z toho však bude hrát pouze 50 minut a 10 minut pak bude kropit a uhlazovat kurt.Je tedy třeba najmout jednoho člověka,nebo více,aby se o kurt starali.A to stojí nemalé peníze.Voda také stojí peníze.Je dokonce stále cennější a dražší.V některých západoevropských zemích,byl dokonce vydán zákaz kropit sportovní plochy.

Tvrdé povrchy.

V jižní Evropě vznikla snaha obejít nedostatky antuky tím,že začali stavět kurty s tvrdými povrchy z betonu,nebo asfaltu,nenáročné na údržbu.Takový kurt není vůbec třeba kropit drahou vodou.Je ale tvrdý,jako vyasfaltované parkoviště.Aby se alespoň psychologicky přiblížil původnímu tenisovému kurtu,bývá natírán dynamickou,elastickou zelenou barvou – přesto je pořád tvrdý,jako kámen,což představuje jed pro naši tělesnou schránku.

Královské řešení.

Potom se začátkem osmdesátých let objevila konstrukce kurtu,která rázem odstranila všechny nedostatky dosud popsaných tenisových kurtů.
Přírodní trávník je náročný na údržbu,drahý a choulostivý.Lze na něm hrát pouze velmi krátkou dobu.
Antukové kurty vyžadují neustálou péči,během zimních měsíců musí být zazimován.Nutná jarní obnova spolyká každoročně spoustu peněz a měsíční účet za vodu se stále zvyšuje.
Kurty s tvrdým povrchem v jižní Evropě jsou levná a údržba nestojí téměř nic.Jejich nedostatkem je přílišná tvrdost povrchu,která zatěžuje lidský organizmus.
Všechny popsané nedostatky odstraňuje jedním rázem – umělý trávník zasypaný křemičitým pískem -.Firma DLW instalovala svůj první tenisový trávník zasypaný křemičitým pískem,již v roce 1983 a dnes zaujímá na trhu těchto povrchů vedoucí postavení

Prohlašujeme závazně i odpovědně:

dnes neexistuje žádný lepší povrch pro venkovní kurty,než umělý trávník,zasypaný křemičitým pískem.
Je trvale zelený,nebo v kombinaci – červená hrací plocha a výběhy zelení,či opačně.
Lze na něm hrát celoročně a to od časného rána do pozdního večera.Po všechna čtyři roční období.Je to skutečně povrch do každého počasí,ve všech klimatických pásmech země.
Není náročný na údržbu.V létě ho není třeba zavlažovat.Tenis lze na něm hrát i v zimě při teplotách pod nulou – člověk nemusí kondici udržovat pouze joggingem.Žádná drahá jarní obnova nezpůsobí díru v rozpočtu tenisového klubu.
Ale nejdůležitější je,že hra na tomto povrchu je naprosto tenisová a neškodí pohybovému ústrojí i vazivu hráče. Je to povrch pro náročného tenistu.
Stejnou radost přináší investorovi,či majiteli kurtu,neboť běžné provozní náklady jsou velmi nízké.V kombinaci s životností cca 20 let z toho vyplývají nejnižší náklady na hrací hodinu.

Tenisový trávník zasypaný křemičitým vsypem.

Fotbal,pozemní hokej a americký fotbal se hrají už desítky let také na umělých trávnících,protože přírodní tráva podléhá silnému omezení.Opakované pokusy hrát na umělém trávníku i tenis,však dlouhou dobu nepřinášely dobré výsledky.Odskok míče neodpovídal tenisovým zvyklostem.Ze všech stran snaha,zkonstruovat umělou trávu vhodnou pro tenis nepřinášela nic kloudného a všechny pokusy končily nezdarem.

Počátkem osmdesátých let se zrodila myšlenka „umělého trávníku zasypaného křemičitým pískem“. A ejhle,tenisový míček na této pískované umělé trávě odskakoval optimálně.

Už v březnu 1983 firma DLW položila v jednom holandském tenisovém klubu vůbec první pískovaný umělý trávník,který byl nazván„SPORTFLOOR“.Od těchto průkopnických počátků firma DLW položila již více než 100.000 tenisových kurtů ve všech klimatických pásmech světa.Do současné doby,jsme nasbírali obrovské „Know-how“ týkající se tenisu i víceúčelových hřišť,fotbalových hřišť na pískované umělé trávě.Možnost těžit z této nepřeberné zásoby zkušeností nabízíme i Vám.

Jaký je vlastně princip pískovaného umělého trávníku?

Genialita myšlenky spočívá v tom,že ušetříme drahou umělou hmotu tím,že povrch podstatně snížíme a vzniklé meziprostory vyplníme křemičitým pískem.Protože křemičitý písek je výrazně levnější,něž umělohmotná vlákna,snižuje se oproti běžné umělé trávě nutně i náklady,což představuje velmi příjemný vedlejší efekt.

Tři funkce pískového zásypu.

Křemičitý písek poskytuje tomuto revolučnímu systému sportovního trávníku následující tři vlastnosti:

Hmotnost.
Celá konstrukce je díky zásypu křemičitým pískem tak těžká (cca 17 t),že vlastní vahou spočívá nehybně na podkladu.Není třeba nákladné celoplošné lepení,nebo napínání,což představuje podstatný přínos pro snížení nákladů (koberec není pevně spojen s podkladem).Písek plní funkci stabilizátora (zátěže).

Zadržování vody.
Vrstva křemičitého písku je vynikající zásobárnou vody.V kapilárkách pískové vrstvy se zachytí asi 10-120litrů vody na m2.Nadbytečná voda prosákne porézním a perforovaným povrchem do podkladních vrstev z drceného kameniva.Zachycená voda udržuje hrací povrch po delší dobu chladný a nevzniká žádná zabetonovaná tvrdá vrstva.

Podkladní propustné podloží .
Provede se úpravu stávající pláně,vybuduje se drenážní systém a podložní vrstvy z drceného kameniva.(zajišťující propustnost podloží 30 l vody za 1min./m2).Drenážní systém se zaústí buď do stávající kanalizace nebo do vsakovacích jam,či volně do terénu.
Navržená skladba podloží v t. cca 35 cm.
* drenážní systém,
* upravená pláň,
* 5 cm vrstva štěrkopísku 2/15,
* 20 cm vrstva makadamu B 32-63,
* 5 cm vrstva kamenné drtě B 4-8,
* 2 cm vrstva utažené šotoliny B 0-4.
Obvod hřiště je opatřen betonovými obrubníky,do kterých bude ukončen umělý
trávník.
Umělý trávník lze ukládat na stabilizované propustné podloží z drceného kameniva
s drenážním odvodňovacím systémem.Povrch lze rovněž pokládat na nové i stávající
asfaltové povrchy..Je jediným umělým povrchem,který lze pokládat na betonové plochy.
Budování tohoto podlaží lze realizovat s běžně dostupnou mechanizací.

Sportovní funkce.

Svou čtvrtou vlastností se vrstva křemičitého písku zavděčí sportovcům,neboť je plnohodnotná antuce,nesprašuje a plně nahrazuje její funkci.Tenista,či sportovec může na pískové vrstvě klouzat a plynule se otáčet.Zaboření bot do tupé vrstvy vláken,patří minulostí.

Špatný směr vývoje.

Na začátku vývoje tohoto nového produktu se nejprve objevil trend,který hrozil,že zpochybní úspěch umělého trávníku zasypaného křemičitým pískem.V duchu tradičního myšlení výrobců kobercového zboží se stavělo do popředí hledisko,že čím bude umělý materiál vyšší a hustší,tím větší bude i kvalita.Množství umělého materiálu bylo podstatným reklamním argumentem! U textilních podlahovin pro interiéry, byly tyto argumenty opodstatněné. U sportovních trávníků zasypávaných pískem to byl ovšem neblahý omyl.
Proč?
Souvislosti se dají vysvětlit jednoduše.Stébla umělé trávy stabilizují písek.Čím je v trávě stébel více,tím je písek nepohyblivější,jakoby „uvězněný“.Výsledkem je tuhá,velmi pevná písková vrstva,ve které jsou stébla trávy zpravidla „zabetonovaná“.Následky jsou pak známé.Při pádu nepříjemné odřeniny a velmi omezené možnosti skluzu.

Správný směr vývoje.

Počáteční směr vývoje se ukázal,jako chybný.Bylo třeba uvažovat opačně.Ne více,ale méně umělého materiálu,zato však s lepšími vlastnostmi.Tudy vedla cesta ze slepé uličky ven.

Jeden ze způsobů,kterými se posuzuje hustota nějakého koberce,je počet uzlíků,nebo stehů na 10 cm.Hustota stehů pískovaného umělého trávníku musí být přesně určena v závislosti na druhu sportu.Na jedné straně musí písek zůstat pohyblivý,aby hráč mohl k míči doklouznout,na druhé straně musí být písková vrstva dostatečně stabilizovaná,aby se míč odrážel opravdu tak,jak je při tenisu běžné.
Veškeré naše tenisové i víceúčelové konstrukce byly těmto specifickým sportovním podmínkám přizpůsobeny.

Krátký pohled do alchymistovy kuchyně.

Vývoj vláken pro umělá trávník zasypaný pískem vycházel na začátku osmdesátých let z trojité příze.To znamená,že ze tří tenkých vláken se splétalo přadénko,které se potom zavádělo do výrobního stroje.Jednotlivé vlákno mělo hmotnost 2.200 gramů/10.000 bm,nebo-li 3x 2.200=6.600 dtex. V roce 1986 se začala vyrábět jednovláknová příze s 6.600 dtex.Do výrobního stroje se tedy přivádělo pouze jedno vlákno o 6.600 detx, což mělo pro uživatele tu výhodu,že se vlákno již silně netřepilo a nezamotávalo do písku.Tloušťka vlákna činila na počátku 50-53 mikronů.
Posléze byla hmotnost příze zvýšena na 8.800 detx při jednoduchém vlákně o tloušťce 80 mikronů.Čím je příze silnější,tím je odolnější proti přeřezání a stabilnější proti UV záření.Ale se vzrůstající tloušťkou vlákna,zpracovatelnost na stroji klesá.Navíc tato tlustá příze byla tvrdá a tuhá.Opět se zvýšilo nebezpečí poranění.Bylo třeba vyřešit problém,jak odstranit nedostatky tlustějších a tvrdších stébel a zároveň umožnit zpracovatelnost tlustější příze.Zatím co do té doby byla všechna vlákna vyráběna ze 100% polypropylenu,začalo se nyní uvažovat o možnosti vyrábět ohebnější sloučeniny z polypropylenu (PP) a polyetylénu (PE).Tím bylo dosaženo výrazného zlepšení klouzavosti.

Zlepšení vlastnosti skluzu takto vzniklého blokového kopolymeru – nezaměňovat se smíšeným polymerem – dovolují ještě delší herní dobu využitelnosti a co je stále velmi důležité,dále snižují nebezpečí poranění.Takto blokový kopolymer z PP a PE je vnitřní chemické spojení do jednoho polymerového řetězce!Blokový kopolymer má podstatně nižší opotřebovatelnost,než smíšený polymer,což se projevuje zvýšením životnosti.Na základě tohoto vývoje nabízíme dnes v našich pískovaných umělých trávnících pro tenis a víceúčeloví hřiště nejtuztší přízi pro sportovní trávu na světě pod názvem HPF CROWN.
HPF je zkratka „High Performance Fiber“.Tato příze nemá onen jednoduchý pravoúhlý tvar.Napodobuje přírodní trávu a má tloušťku 120 mikronů.To znamená zdvojnásobení tloušťky vlákna!

Vlákna z HPF CROWN se skládají z „monofilamentů“,tzn. Že nejsou „fibrilovaná“(= nastřižená místa předepsaného místa zlomu).Příze se už nemůže následně roztřepit a vytvořit s pískovou vrstvou,povrch tvrdý,jako beton a téměř nepropouštějící vodu,což je nejpodstatnější nedostatek fibrilované příze.|Tuto přízi používají ostatní výrobci umělých trav ze zahraničí kteří jsou na našem současném trhu.

VÝROBNÍ PROGRAM DESSO DLW Sports Systems int.

DD HPF CROWN 2020 pro tenis a 2015 pro víceúčelová hřiště. Tento typ umělé trávy je naším klasickým produktem a je nejčastěji prodávaným tenisovým (může být využíván i pro víceúčelová hřiště) produktem,pro venkovní hřiště.Je vysoký 20 mm a má na 20 stehů na 10 cm.Zásyp křemičitým pískem činí cca 25 kg/m2.
Tento povrch máme v naší nabídce od roku 1993.Protože je tvořen nefibrilovanými monofilními vlákny,povrch se netřepí,jako u ostatních trav dodávaných na náš trh.Nevyšlape se a na základní čáře nevznikne vrstva udusaná na kámen.

Tento klasik mezi umělými travami zasypávanými pískem,důsledně napodobuje hrací poměry na udržovaném antukovém kurtu.Relativně „otevřená“ konstrukce dovoluje,aby se křemičitý písek „odvaloval“,neboli zůstával pohyblivým a hráč tak mohl k míčku doklouznout a mohl se na pískové vrstvě také dobře otáčet.Sportovní obuv není zablokovaná,neboť stojí na sypké vrstvě křemičitého písku,která je však stabilzovaná stébly umělého trávníku.
Kurt s umělým trávníkem zasypaný křemičitým pískem se nekropí.Předepsaný křemičitý písek,který je odpadem z keramičky,nepráší a odskok míčku je optimální.Balistická dráha tenisového kurtu je jen o 10% rychlejší než na antukovém kurtu.Samozřejmě,že lze teplotu povrchu v letních měsících snížit pokropením vodou,ale nutné to není.Povrch sám je vodopropustný,to znamená,že přebytečná dešťová voda,např. po vydatném lijáku,prosákne do drenáže v podkladní vrstvě.Velmi důležitá ale je ta skutečnost,že vrstva křemičitého písku zadržuje v lapilárách vodu ( v malých dutinách mezi zrnky),která se potom může pomalu vypařovat.
Písková vrstva zadrží asi 10 litrů vody na metr čtvereční.Vrstva křemičitého písku se tedy stará o velmi důležité zadržování vody.Po dešti voda neodteče nevyužitá do kanalizace,jak tomu bývá v případě uzavřených povrchů z asfaltu,nebo betonu,nýbrž se zachytí v kapilárách vrstvy přírodního křemičitého písku.

DD GrandSlam.
Tato varianta povrchu pro venkovní tenisové kurty je tvořena rovněž trávníkem zaspaným křemičitým pískem vykazuje oproti našemu klasickému “HPF CROWN 2020“,následující rozdíly.
Povrch „DD GrandSlam“ je podstatně nižší a je vyroben s podstatně vyšší hustotou vlákna a musí být vždy kladen na asfaltovém,nebo betonovém (uzavřeném)podloží.
Pro srovnání: HPF CROWN 2020 má výšku vláken 20 mm,DD GrandSlam má výšku vlákna pouhých 9 mm.
Hustota HPF CROWN je 20 stehů na 10 cm,DD GrandSlam má 26 stehů.DD GrandSlam má tedy vlákna nižší a hustší.V důsledku toho se do této konstrukce přirozeně vejde podstatně méně křemičitého písku.Pouhých cca 9 kg/m2.Právě tolik,kolik je ho potřeba,aby byl zajištěn přednostní požadavek „tenisového“ odskoku míče.
Křemičitý písek propůjčuje povrchu potřebnou váhu pro prostou pokládku.Tato vrstva křemičitého písku rovněž zachycuje vodu.
Tím,že DD GrandSlam je zasypán pouze malým množstvím písku musí se míček více „dobíhat“ – a to mnozí hráči chtějí.Říkají,že tenis je sport.při které se má běhat a né klouzat.Jde o otázku velmi diskutabilní a do jisté míry subjektivní.Tento povrch patří do kategorie rychlejších povrchů.
Důležité je,že v podobě povrchu DD GrandSlam,můžeme zákazníkům nabídnout vynikající alternativu konvenčního pískového umělého trávníku.
DD GrandSlam mimo to používá rovněž nová HPF CROWN vlákna,která nejsou fibrilována.

DD S-forte 2020,nebo 2319.
Bylo by z naší strany velmi neseriozní,kdybychom neuvedly i tu skutečnost,že v naší sortimentní nabídce máme i starší typy výběhových třepivých vláken,které prodávají ostatní firmy a o jejichž vlastnostech hovoříme výše v textu.Jsou na našem trhu žádány především pro její nižší cenu.Jejich negativní sportovní vlastnosti i zdravotní následky jsou opomíjeny,což je velká škoda.

Umělé trávníky pro fotbalová hřiště

Jistým fenoménem poslední doby se stávají sportovní hřiště s umělým povrchem. Je zřejmé, že oproti “klasické trávě” má povrch z umělého vlákna své nesporné výhody - nemusí se vysévat, kosit, zalévat ani hnojit a následně udržovat. Jeho pokládka vyjde sice na začátku dráž než položení trávníku, vstupní investice však mají rychlou návratnost a životnost je nesrovnatelně vyšší.

Podloží je základ

Umělé trávníky pro sportovní úcely mají svoji historii, i když ve srovnání s klasickým trávníkem na hřišti je skutečně neporovnatelně kratší. V Trávníkářské ročence 2005 jsme se zabývali vývojem povrchů na tenisovém dvorci od antuky po současné moderní velurové sportovní povrchy. Tentokrát se zaměříme na umělé trávníky pro fotbalová hřiště z produkce společnosti DESSO DLW SPORT SYSTEMS, jež na náš trh dodává prostřednictvím firmy Investik Zlín. Kvalitní umělý trávník stojí a padá na podloží. Propustné nebo drcené kamenivo, případně betonové podloží, to jsou povrchy, které se používají pod umělé trávníky např. na víceúčelových hřištích s menšími nároky. Pro ligové manšafty a kluby s většími nároky je však třeba kvalitnějšího podloží z propustného asfaltu. Podle evropských kriterií budou tato podloží pro trávníky prvoligových mužstev brzy nutností i u nás. Kvalitní dvouvrstvý a odspádovaný asfalt musí mít propustnost až 110 litrů vody na metr čtvereční za minutu.

Fotbal druhé a třetí generace

Umělé povrchy pro fotbal druhé generace s délkou vlasu max. 30 mm se u nás začaly zavádět zhruba před deseti lety. Na podloží se dávala ještě centimetrová propustná vrstva Regupolu, na kterou se pokládal trávník zasypávaný křemičitým pískem. Vlas je třepivý, uzavřený. “Těchto hřišť může být u nás kolem padesáti. Ale protože vývoj šel rychle dopředu, přešlo se postupně na trávníky pro fotbaly třetí generace, které už se u nás zavádějí zhruba pět let,” říká Ing. Jan Střítežský, majitel firmy Investik Zlín, jedné z mála u nás, jež vlastní certifikáty FIFA a UEFFA pro pokládku těchto umělých povrchů v České republice. V čem se liší trávníky pro fotbaly třetí generace od svého předchůdce? “Především délkou vlasu. Ten nesmí být nižší než padesát milimetrů, ale zase ne vyšší než šedesát milimetrů. Pro méně náročné kluby dodáváme také levnější čtyřcentimetrové povrchy, ovšem bez certifikátu,” vysvětluje Ing. Jan Střítežský, majitel firmy Investik Zlín. Na rozdíl od fotbalu druhé generace, kde je srovnatelnost umělého povrchu s přírodním trávníkem v rozmezí od 48 do 50 procent, u fotbalu třetí generace je srovnání na úrovni cca 65 procent.

SoccerGrass a Challenger

Dva typy umělých trávníků pro fotbaly třetí generace. V čem se liší? SoccerGrass - kvalitní, netřepivý, monofilní vlas s výškou od 50 do 60 mm, zasypávaný do výšky tří centimetrů ve složení 15 kg/m2 písku a 15 kg/m2 gumigranulátu. Nad povrchem tedy zůstávají 2 až 3 cm vlasu. Challenger - naprosto unikátní povrch tvořený dvěma druhy vláken. Dlouhý vlas má délku 60 mm a mezi těmito vlákny je vetkán vlas o délce 50 mm. Srovnatelnost s přírodním trávníkem je proto ještě vyšší, a to na úrovni 75 až 85 procent. Odraz míče, dopad a pružnost jsou na tomto povrchu totiž téměř totožné jako na přírodním trávníku.

Poslední trend - kombinace přírodního a umělého trávníku

Vývoj umělých trávníků pro fotbal se však nezastavil ani u tzv. třetí generace. Nejnovějším trendem je totiž kombinace přírodního trávníku s umělým. Tato kombinace se nazývá DD MasterGrass. Na hotový přírodní trávník s vytápěným podložím přijede stroj, který pomocí speciálních jehlic vpichuje do trávy v určitých intervalech umělá vlákna o výšce 50 až 60 mm. Údržba trávníku musí mít potom logicky sekačku nastavenou pro sekání ve výšce 50 nebo 60 mm. V čem je výhoda? Přírodní tráva postupně obroste umělý vlas a i když jde o extrémně zatížené plochy, jaké jsou např. v brankovišti, divák nikdy neuvidí hnědé poničené plochy, ale vždy krásně zelený trávník. “Je to zatím nejnovější trend a vzhledem k jeho značné finanční náročnosti u nás trávník tohoto druhu ještě nemáme třeba ani na Spartě. Když jsme však byli na exkurzi v Německu, viděl jsem tyto povrchy na hřištích v obyčejných obcích,” krčí rameny Ing. Jan Střítežský firmy Investik Zlín.

Přírodní versus umělý trávník

Na optimálně založeném a udržovaném trávnatém hřišti se doporučej hrát maximálně 800 hodin ročně. Fotbalový klub s 5 až 6 družstvy by tedy potřeboval 2800 až 4000 hodin ročně, takže by musel mít k dispozici 4 až 5 travnatých hřišť. Financovat, udržovat a ošetřovat takovou obrovskou plochu zpravidla přesahuje finanční možnosti klubu. Umělý trávník lze principiálně využívat 24 hodin denně po 365 dní v roce. Údržba a ošetřování je přitom minimální.

Halový tenis.

Halový tenis se zrodil na přání hráčů,kteří nechtěli svůj oblíbený sport hrát pouze v létě,nýbrž i v zimních měsících,kdy je den krátký a často sněží nebo prší.

V počátcích se na podlahu haly položila plstěná textilie,namalovaly se na ní čáry,barva se nechala dobře zaschnout,namontovala se síť a oblíbenou hru bylo možno hrát i v zimě.

Protože velurový koberec má „nóblesnější“ vzhled než pouhá plsť,konal se přibližně před 20 lety první nástup „tenisového veluru“ do tenisových hal.Firma DLW se již od počátku specializovala na povrchy pro vnitřní tenisové kurty.Rád bych Vám paletu našich produktů pro halový tenis představil.

DD Top Velours.
Tento velur je klasikem mezi našimi povrchy pro vnitřní tenisové kurty.Je vyroben ze značkového zátěžového vlákna.Čáry tvoří vložené bílé pásy ze stejného materiálu. Tento kvalitní produkt má firma DLW ve svém výrobním programu již více než dvě desetiletí.Lze tedy oprávněně tvrdit,že „DD Top Velours“ je vyzrálým tenisovým povrchem.

Povrch lze dodat v kolekci barev,přičemž obvykle se od sebe barevně odlišují – plocha uvnitř kurtu a vně.Např. hrací plocha je tmavě zelená,ohraničená bílou lajnou, za kterou je vnější plocha – výběhy – ve světle zelené barvě.Pro hrací plochu vždy doporučujeme tmavší barvu a pro výběhy,světlejší barvu.Důvodem je kontrast hrací plochy a tenisového míčku,který je žlutý.

Pokud si zákazník objedná povrch pro halu se třemi a více kurty,může si zvolit libovolnou barvu,aby mu ladila s brvou svého vozu,nehtů u žen,nebo kravaty.Naši specialisté pro něj vždy najdou ten správný odstín.Organizace ITF barvu kurtu nepředepisuje.Jediným kritériem je,že musí být výrazný kontrast mezi hřištěm a žlutým míčkem a rovněž kurt nesmí „pohlcovat“příliš mnoho světla.Jinak účet za elektrické osvětlení vzroste na astronomickou částku.V naší laboratoři můžeme změřit odraz světla a zákazníkovi již předem poradit,jestli mu jeho zvolená barva účet za elektřinu zvedne,nebo jestli se bude pohybovat v obvyklé normě.Vnější plocha může být potištěna libovolným textem,reklamním logem,nebo jménem výrobce,či tenisového klubu.Aby potisk vnější plochy hráče nerušil,doporučujeme následující řešení.Potisk na světlé ploše vně kurtu se provede v tmavé barvě vnitřního herního pole.Tím nevznikne žádné barevné rušení,na které by si mohla paní Hádavá stěžovat,že nese vinu za to,že ji míče dopadají za základní čáru soupeře.

DD Big-Top.
Již před několika lety se nám podařilo přenést z venkovních kurtů do haly vlastnosti antuky,kterou tenisté oceňují nejvíce- možnost skluzu.A to následovně.Na velurový podklad
Podklad se nanese gumový granulát.V tom spočívá celý princip.
Před třemi lety jsme se sešli s několika zákazníky i kladeči povrchů z celé Evropy na společné schůzce s cílem sestavit seznam současných požadavků na povrchy pro halový tenis.
Vybíráme nejdůležitější kritéria.
Povrch musí rovnocenně umožnit hru jak na granulátu,tak bez něj.
Součinitel tření mezi povrchem a podrážkou boty,by měl být při skluzu co nejmenší.
U veluru se například hráč dotýká celou plochou podrážky povrchové krytiny a tomu odpovídá i vysoký součinitel tření.
Otáčení boty na povrchu je jen těžko možné.
U produktu „DD Big-T“jsme zkonstruovali klouzavý povrch s vyšší vrstvou veluru a nižší vrstvou smyček.Tento vzor skládající se z vyšší vrstvy veluru a nižší vrstvy smyček,vytváří tak zvané „záchytné zóny“.V těchto „hnízdečkách“ se granulát do jisté míry zachycuje.Kdybychom nasypali granulát na prostý velurový povrch,dosáhli bychom nežádoucího efektu – kuličkového ložiska -.Hráč by nemohl zabrzdit a na povrchu by nekontrolovatelně klouzal.

Současně se podrážka boty dotýká pouze výše položené velurové vrstvy,zatím co nižší smyčkovou vrstvu hráč nezatěžuje.Poměr veluru a smyček je přibližně 80:20,což umožňuje podstatně snížit tření.Hráč se může na povrchu lépe otáčet.

Naprostou nezbytností při vývoji tohoto povrchu ale bylo,aby odskok míče na povrchu s granulátem i bez granulátu odpovídal zcela stejně tenisovým zvyklostem.To se u „DD Big-T“stoproceňtně podařilo!Řada majitelů tenisových hal hraje na DD Big-T bez granulátu.Když si to hráči přejí,je kdykoliv možno dodatečně granulát dosypat.Když to potom časem přestane vyhovovat,granulát se prostě vysavačem odstraní a hraje se dál na povrchu bez něj.Tento povrch se zavděčí opravdu každému!

Chování míče při odskoku.

Hovoří se o „rychlých“ a „pomalejších“ površích.Při snaze objektivizovat tyto značně subjektivně pociťované atributy používá zkušebna EMPA u které firma DLW nechává testovat svoje povrchy následující metodu.U zkoušek chování tenisového míčku na tenisovém povrchu se všechny hodnoty udávají v poměru k hodnotám naměřeným na udržovaném antukovém kurtu.

Špičková kvalita.

V duchu zásad firmy DLW se produkty vyznačují špičkovou kvalitou. Firma získala již před lety certifikát ISO a splňuje mezinárodní normu kvality „ISO 9001“.

Pro oba velurové sportovní povrchy používá firma DLW výhradně nejlepší dostupná značková vlákna.To je pro výrobu tenisových povrchů vystavených nejvyšší zátěži (základní čára v tenise je nejvíce namáhanou zónou ve sportu vůbec) trvalou základní podmínkou firmy DLW.Tato vysoce kvalitní polyamidová vlákna se vyznačují vysokou světelnou stálostí a dlouhou dobou použitelnosti povrchu.

Zpracoval:

Ing. Jan STŘÍTEŽSKÝ – INVESTIK
sportovní povrchy
Růmy č.5470
760 01 Zlín